Standard
Vzhled
Povaha
Vlčí špic x keeshond
Vlčí špic x keeshond 2.

Nemoci
PHPT

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Vlčí špic - PHPT



Primární hyperparatyreóza neboli PHPT
genetické onemocnění keeshondů a tedy nesjpíše i vlčích špiců

Primární hyperparatyreóza (PHPT) je porucha kalciového, fosfátového a kostního metabolizmu, která je způsobená zvýšenou produkcí parathormonu (PTH) nádorem nebo chronickou nemocí jednoho nebo více příštítných tělísek.
Příštítná tělíska (4) jsou uložena za štítnou žlázou a jsou v nich vytvářeny hormony, které pomáhají kontrolovat hladinu vápníku a fosforu v krvi. Příštítná tělíska jsou nezbytná pro správný růst a vývoj kostí, svůj význam však neztrácejí ani v dospělosti, kdy určují, jak budou kosti pevné.
Při potravě chudé na vápník a nízké hladině vápníku v krvi vytvářejí příštítná tělíska parathormon (PTH), který urychluje odbourávání vápníku z kostí a zvyšuje jeho koncentraci v krvi. Vápník je nezbytný pro převod nervového vzruchu i pro svalovou kontrakci.
Nádor nebo chronická nemoc příštítných tělísek může způsobit zvýšenou tvorbu PTH. Vysoká hladina PTH v krvi pak vede k bolestem kostí, řídnutí kostí – osteoporóze, ledvinovým kamenům, svalové slabosti a poškození všech orgánů.
Gen způsobující PHPT u keeshondů je autozomální dominatní gen. Pro přenos na další generaci stačí tedy jediný tento vadný gen od jednoho z rodičů. U autozomálního dominantního genu neexistují skrytí přenašeči, které známe z recesivních genetických chorob.
Každý keeshond buď má tento vadný PHPT gen a nebo nemá. Jiná varianta neexistuje. Jestliže je pes s tímto vadným genem použit v chovu, polovina jeho potomků ho bude mít také a polovina ne.
Jestliže se sejde rodičovský pár, kdy oba rodiče budou nositeli tohoto genu, 50% jejich potomků bude také nositeli jedné kopie tohoto vadného genu, 25% bude zdravých se dvěma kopiemi zdravého genu a 25% bude mít obě kopie vadného genu. Tato poslední skupina je již tak vážně geneticky poškozena, že uhyne ještě v děloze a nebo těsně po narození, takže výsledkem je málopočetný vrh.
PHPT se projevuje až kolem 7. roku stáří psa, takže jakékoliv zdravotní testy v dřívější době nejsou schopny toto postižení odhalit. Jedinou možností je DNA test, který odhalí nositele vadného genu. Většina těchto nositelů ve středním a vyšším věku onemocní. Indikátorem pro vznik onemocnění je zvýšená hladina kalcia v krvi, proto se doporučuje u DNA netestovaných keeshondů od věku 5 let dělat jednou za půl roku krevní testy na hladinu kalcia v krvi a při jejím zvýšení je nutné okamžitě hladinu léky regulovat. Pokud léky nestačí hladinu kalcia udržovat, je nutná operace. Po operaci může pes za pomoci léků žít ještě dlouhou dobu. Neléčená PHPT neboli zvýšená hladina kalcia způsobí demineralizaci, tedy řídnutí, kostí, ledvinové kameny a další celkové postižení organizmu, které neléčené vede ke smrti. Prvními příznaky bývají únava a apatie psa, časté pití a močení, zlomeniny a vypadávání zubů, zvracení a celková slabost. Tyto příznaky mohou být přičítány stáří psa a případná smrt taktéž a přitom s vhodnou léčbou by pes mohl žít ještě mnoho let. Neléčený pes umírá ve stáří většinou 8-10 let nejčastěji na ledvinové selhání. V anglosaských zemích je toto onemocnění považováno za velmi závažné a proto všichni chovatelé přivítali zavedení DNA testu pro keeshondy na PHPT v roce 2006. Protože je možné testovat psy již od stáří 4 týdnů, tedy před započetím jejich reprodukce, je tento test významným chovatelským pomocníkem.
Tím, že toto onemocnění je způsobeno dominantním genem, je jeho vyloučení z populace poměrně jednoduché. Stačilo by otestovat všechny psy zařazované do chovu a z chovu vyloučit nositele tohoto vadného genu. Tím by gen za několik generací z populace vymizel.
V Anglii i v USA zatím přistoupili k dobrovolnému testování a zveřejňování výsledků. Ale i takové neúplné seznamy mají pro chovatele cenu. Stačí si jen uvědomit cestu přenosu genu.
Zde můžete vidět anglický seznam. Má tři části:
- negativní, tedy psi, kteří nenesou gen - ti mají buď oba rodiče negativní nebo jednoho negativního a jednoho pozitivního nebo oba pozitivní, oni sami vadný gen předávat nebudou, ale jejich rodiče a sourozenci můžou
- pozitivní - tito psi mají buď jednoho nebo oba rodiče pozitivní a sami by tento gen předali polovině potomků (v případě spojení s negativním partnerem) a nebo třem čtvrtinám (v případě spojení s pozitivním partnerem), kdy čtvrtina postižených by uhynula, tedy měli by být vyloučeni z chovu
- negativní s negativními rodiči (nebo dalšími předky) - tito psi nenesou gen, tedy ho nepředají a protože oba jejich rodiče jsou také negativní, všichni jejich sourozenci musí být negativní také a ani se nemusí testovat. Tito jsou pro chov nejdůležitější a se vzrůstajícím počtem testovaných by se všichni chovní psi měli postupně zařadit do této skupiny. Až tam budou opravdu všichni, vadný gen bude z populace pryč.
Vzhledem k tomu, že naši vlčí špicové mají s keeshondy společné předky, dá se předpokládat, že tato choroba se vyskytuje i u nás, akorát nejspíš zůstává nerozpoznána. Pokud se tedy u staršího vlčího špice objeví výše uvedené příznaky, měl by se v prvé řadě udělat test na hladinu kalcia v krvi na potvrzení nebo vyloučení PHPT. Pokud by šlo o chovného jedince, je jisté, že minimálně jeden z jeho rodičů (nebo oba) je také nositelem genu a tedy polovina jeho sourozenců i část polosourozenců a polovina jeho potomků je taktéž nositelem tohoto vadného genu, což by u některého jedince hodně aktivního v chovu byla katastrofa. A dále je třeba si uvědomit, že pokud u nás tato nemoc zatím není, riziko zavlečení této choroby do našeho chovu je i při krytí nebo nákupu štěněte v zahraničí. Nic na tom nemění to, že krycí pes nebo rodiče štěňat mají kdejaké zdravotní testy a jsou momentálně zdraví, bez DNA testu není možné říct, jestli jsou nositeli vadného genu nebo ne. Pokud by byl, zařazením jeho stejně postižených potomků by se nemoc u nás rozšířila geometrickou řadou. Je třeba tedy apelovat na chovatele, aby při krytí v zahraničí vyžadovali DNA test psa a kryli pouze tam, kde je výsledek negativní a stejně tak při nákupu štěněte vyžadovali DNA testy obou rodičů s tim, že oba výsledky musí být negativní a nebo přímo DNA test štěněte taktéž s výsledkem negativní. Jen tak lze zabránit rozšíření této choroby v našem chovu.
Ideální by bylo testovat na tento gen všechny chovné jedince i u nás, ale nejen vzhledem k tomu, že jediná laboratoř, která testy dělá, je v USA, ale i k tomu, že většina chovatelů nepovažuje za nutné kontrolovat u vlčích špichů ani DKK, myslím, že to je hudba hodně vzdálené budoucnosti. Jestli vůbec.
Přitom by stačilo testovat jen do doby, než by všichni chovní psi byli na seznamu negativních s negativními rodiči, pak by stačily už jen testy u importů a krytí v zahraničí, ale z naší populace by byl vadný gen pryč.
Jen doufám, že nenastane doba, kdy u nás budou vlčí špicové umírat na PHPT, zatímco v zahraničí si soustavnou chovatelskou prací s DNA testy tuto zákeřnou nemoc během několika let vymýtí.

Design a copyright www.freewebtemplates.com & Maya